Hana Hořáková

13. března 2013 v 16:03 | Klára :) |  Rozhovory
Paní Hana Hořáková, je paní plná života, smíchu a hlavně tvoření. Nevěděla jsem co o ní STRUČNĚ napsat a tak jsem okopírovala to co má na stránkcýh www.hankahorakova.cz.
"Od roku 1998 podnikám ve výtvarné oblasti. Šest let jsem učila lidová řemesla a následně kreativní tvorbu. Měla několik autorských výstav na téma paličkovaná a frivolitková krajka."
Paní Hořáková tedy podníká ve výtvarné oblasti již patnáctým rokem. (Jen tak pro zajímavost. Jsem stará jako její podnikání :D)
A já už nebudu dálet zdržovat a přejdu k rozhovoru, protože jendinně v rozhovoru zjistíte to nejvíc zajímavé a důležité :)



1) Věnujete se tvoření. Jak jste k tvoření přišla a jaké jsou vaše oblíbené techniky?
S mojí mamkou jsem od dětství pletla, háčkovala a mordovala jsem ji šicí stroj. Mezi 18 a 19 rokem svého života, jsem byla těhotná a poznala babičku manžela, která pocházela ze Strážnice a ovládala bravurně bílou výšivku, Richelieu a ukázala mi jak se to správně dělá do té doby jsem si to dělala po svém a samozřejmě ne dobře. Druhým člověkem, který mě ve stejném období v těhotenství ukázal křížkovou výšivku, byla mojí mamky kamarádka. Nikdy nezapomenu jak mamka a paní Jitka klábosily a mně strčili do ruky jehlu: "zkus to" udělala jsem z křížků kolečka a na to Jitka povídá: "to je na křížkové výšivce nejtěžší " je fakt, že to mi zůstalo, ráda překonávám těžké věci.

2) Jsou nějaké techniky které jste ještě nevyzkoušela a vyzkoušela by jste je ráda? Pokud ano, co Vám brání?
Je toho mnoho co jsem ještě nezkusila, musela bych mít mnoho životů, abych zkusila vše. Není nic konkrétního, co bych moc chtěla a ještě jsem to nezkusila, protože když něco moc chci tak to upřednostním a vrhám se do toho. Abych zkusila, co nejvíc věcí mi brání čas, žádné jiné překážky nejsou. Mám zdravé ruce, nohy a myslím si i mysl. I když dost lidí o mé mysli pochybuje.

3) Když doma tvoříte. Tvoříte sama, nebo se k Vám připojí nějaký člen rodiny? Jak na Vaší tvorbu reaguji doma?
Mám manžela, který si přál mít doma ženu v domácnosti, aby se starala o rodinu a on o to aby ji zabezpečil. Proto mě nechal, ať si dělám, co chci, když budu mít své povinnosti hotové. Děti když byly malé, tak se zapojily, Mařenka paličkovala a Pepíno drátoval nebo tkal. Ale jen okrajově já je nenutila.
Jak doma reagují? Nedá se říci jak. Oni v tom vyrostli a tak jim nepřijde divné, že krájím cibuli a 10 cm vedle odlévám mýdlo nebo stále něco fotím. Nejdříve mě nebrali vážně a mé malé úspěchy přijímali s očima otočenýma ve sloup. Nyní je vše jinak.

4) Co děláte s Vaší tvorbou když se Vám třeba nehodí do domu. Prodáváte jí, nebo darujete? Kde případně Komu?
Své věci neprodávám, mám k nim vztah. Věnuji je nebo je mám různě po bytě. Byla doba, kdy jsem paličkovala a prodávala ve Skanzenu v Kouřimi, ale to je už hodně dávno.

5) Máte i vlastní obchod. Jak Vás to vlastně napadlo a co to vše obnáší?
Víte, že ani nevím, jak mně to napadlo? Měla jsem pocit, že jsem se zastavila, potřebovala jsem udělat krok dopředu a myslela, že obchod tím bude. Ukázala se, že tomu tak je.

6) Kdo Vám s obchodem pomáhá? Nebo ho vedete sama?
Jsem na všechno sama poslední pár měsíců mám paní účetní na to, aby mě ohlídala, poradila informovala, abych něco nezanedbala.

7) Máte Váš obchod pode Vašich představ, nebo ještě musíte něco udělat aby byl podle Vašich představ. Nebo ho nemůžete mít podle Vašich představ protože Vám něco brání?
Jsem povaha, že mě stále něco žene dopředu a stále vymýšlím, jak já říkám "blbosti" s otevřením obchodu jsem si splnila něco velkého, co mě uspokojilo natolik, že jsem na čas nechtěla nic vymýšlet. Měla jsem pocit spokojenosti. Nepřemýšlela jsem, jestli je dle mých představ. Brala jsem to tak že mám určitý prostor a ten si chci udělat hezký a udělala si ho. Ale to, že jsou prostory mokré, se mi samozřejmě nelíbí, ale beru to tak že buď to přijmu tak jak to je nebo tam nebudu a já tam chci být.

8) Máte nějaké vtipné zážitky z Vašeho obchodu? Jaké?
Příběhů mám za ten rok hodně, píši je na FB a mrzí mě, že si je nezapisuji do deníčku, protože si je už všechny nepamatuji. Paradoxně si pamatuji ty "smutné" Holčičku která můj obchod navštívila, vždy když jela do Prahy na chemoterapii. Pána, který si přijel pro mýdlovou hmotu s 20 letým mentálně postiženým synem na vozíku. A pak holčičku, která byla postižená, měla krásné červené boty a u mě zapomněla 2 Ikeácké myši které v obchodě na ni stále čekají.

9) Byla Vás možnost vidět i v televizi. Jak jste se tam dostala? Trávíte ráda čas před kamerami?
Budete se smát já šla do televize abych všem, rodičům a jednomu příbuznému, který mě pomluvy škodil ukázala, že nejsem neschopná, jak jsem měla pocit, že si o mně myslí. Prostě jsem sedla a napsala do Loskutáka, Jiřině Bohdalové do pořadu a do Receptáře. K mému údivu mě na všechny televize postupně během 6 týdnů vzali. Držela jsem se zásady v každé TV ukázat něco jiného, neopakovat příspěvek. Bylo to v roce 2006. Po čase mi Receptář nabídl stálou spolupráci a to znamená nechodit ke konkurenci a mít pravidelné příspěvky. Před kamerou to pro mě byl vždy šílený stres, ale pan Podlaha mě vždy podpořil a tak časem strach opadl. Pro představu příspěvek je natočen za 15 minut tak se nedá říci, že před kamerou trávím čas.

10) Děkuji mockrát za rozhovor s Vámi a někdy příště nashledanou. A samozřejmě hodně štěstí ve Vašem obchůdku a při tvoření
Moc děkuji Hanka
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama